Jak se z toho nezbláznit

Nedostatek fyzické sily a energie můžeme cítit v jakémkoliv věku. Většinou máme tento úbytek sil spojený s vyšším věkem. Důvodem únavy, ale může být i fakt, že toho máme na práci tolik, že už se cítíme vyčerpáni, unaveni a utahaní. Prostě už nemůžeme dále, ale musíme. A nevíme, co s tím. Přitom, kdybychom měli dost fyzických sil a energie, budeme zvládat vše, co je potřeba. A zároveň budeme mít lepší náladu.

Během dne chci zvládnout vše, co jsem si naplánoval a večer se chci cítit stále plný sil a energie.

Dokud máme pocit, že všechno nějak zvládáme, jsme v klidu a pohodě. Ale ve chvíli, kdy začneme mít pocit, že je toho na nás hodně, že nám to přerůstá přes hlavu, že to už nezvládáme, klid a pohoda mizí. Začínáme být naštvaní, nerudní, otráveni a sami cítíme, že se nechováme tak, jak bychom chtěli. Ale, nemůžeme si pomoci. Pokud se vám líbí představa, že máte dostatek sil a energie po celý den, že zvládáte vše, co potřebujete a večer si ještě dokážete užít, mám pro vás řešení. Problém je v tom, že se změnilo naše myšlení a my se díky tomu už nedokážeme chovat tak, jako dříve. Za touto změnou stojí pocity, které jsme začali mít ze sebe, ze života, z toho, kolik nám je let nebo pocit, že si nemáme šanci odpočinout. A tyto pocity změnily chování našeho těla a nám najednou chybí síla a energie. Změnou myšlení jde sílu a energii získat zpět. Nikdy neexistuje jen jedna cesta k tomu, co chceme.

Při představě, co všechno mě ten den čeká, co všechno musím zvládnout, zůstávám v klidu a pohodě, protože cítím, že mám dost sil na to, abych všechno zvládl.

V práci nemám problém udělat vše, co musím, co se ode mě vyžaduje a přitom necítím únavu, potřebu odpočívat. Mám pocit, že jsem stále plný sil a energie, takže zvládám vše, co je potřeba. Před odchodem z práce se stále cítím plný sil. Stejně, jako při představě, že ještě musím běhat po úřadech, nakoupit, vyzvednout děti ze školy nebo ze školky atd. Při představě, co mě čeká ještě doma jsem pořád v klidu, protože vím, že to zvládnu. Nepochybuji o tom.

Pokud po příchodu domů cítím nějakou únavu, lehce jí překonám, takže nemám potřebu odpočívat nebo spát. Vrhnu se na to, co musím udělat, co je potřeba, co je nutné a nezbytné. I když se všechno protáhne, až do večerních hodin, necítím takovou únavu, že bych nutně potřeboval odpočívat. V klidu si dám kafe a protože se necítím líný, unavený ani otrávený, přemýšlím, co bych ještě mohl podniknout.

Stále mám dost fyzických sil a energie, abych si chtěl užívat života. Dělal, co mě baví, z čeho mám radost, prostě dělám to, co chci, na co by mi jinak, už síly a energie nestačily. A když se večer nachýlí a je na čase jít spát, jsem příjemně utahaný. Jdu spát. A takhle to mám každý den.

© 2019 Oldřich Peterek